Areál bývalého dolu Barbora byl od pozastavení své činnosti v roce 2002 poprvé zpřístupněn veřejnosti 12. září 2015 v rámci Dnů evropského dědictví. Zájem, se kterým se u veřejnosti setkal, byl obrovský. Není se čemu divit. Areál má svůj zvláštní půvab a pro náš region je velmi symbolický. "Dříve bylo v areálu 40 objektů, od té doby ale proběhla rekultivace a zůstaly tam budovy kotelny a kompresorovny a strojovny. Mimo těch budov je tam ještě těžní věž hlavní výdušné jámy, která je 48 m vysoká a pochází zhruba z roku 1910 a těžní věž vtažné jámy z 50-tých let," vysvětlil Libor Jalůvka ze společnosti Diamo.
Těžní věž vtažné jámy je sama poměrně unikátní. Jedná se o věž typu Walsum a v ostravsko-karvinském revíru je jediná, měří 52,6 metrů. Zmíněné věže byly ponechány jako památka a dočkaly se i oprav, jámy byly zasypány. Také budova kompresorovny a strojovny je jedinečná, ve své době byla se svými 2000 m² největší v revíru.
Barbora byla založena kolem roku 1898 arcivévodou Albrechtem, tehdy ještě pod jménem Austria. Jméno Barbora důl získal v roce 1920. V období fašistické okupace byli na práci v dole nasazeni ruští váleční zajatci, těžba tehdy probíhala bez ohledu na bezpečí pracovníků i budoucnost dolu.
Po roce 1945 prošel důl rozsáhlou modernizací a v roce 1951 došlo ke sloučení s Dolem 1. máj (tehdy Důl Hohenneger). V tomtéž roce zde došlo k důlnímu neštěstí. Během likvidace rozsáhlého požáru zahynulo následkem výbuchu 14 báňských záchranářů.
Na Dole Barbora došlo ještě k dalším dvěma velkým důlním neštěstím, největším v naší novodobé historii. První se odehrálo 3.5.1981, o život přišlo sedm horníků včetně tehdejšího ředitele Rudolfa Stani.
Životy třiceti horníků si pak vyžádalo neštěstí z 18.10.1990. Někteří zahynuli při výbuchu metanovzdušné směsi, další zemřeli na následky zranění. Poslední oběť byla nalezena až 191 dnů po neštěstí, záchranáři pracovali v dole několik měsíců.
Za dobu provozu, od roku 1909 do roku 2002, se na Barboře vytěžilo 65 milionů tun uhlí. Poslední vozík odjel 16. prosince 2002.